„Tahle dáma bude ode dneška tvojí matkou. Snaž se s ní vycházet. “
Takhle mi otec jednoho dne bez jakéhokoli varování představil ženu od hlavy až k patě ve značkovém oblečení. „Těší mě, Kelly.
Můžeš mi klidně říkat mami, a až budeš mít chuť, zajdeme spolu nakupovat,“ usmála se na mě. Moje vlastní matka zemřela, když jsem byla malá, a vychovala mě hlavně babička, protože otec byl věčně zavalený prací. Přesto jsem si nikdy nestěžovala. Měla jsem se dobře.
Vztah s novou macechou se ale dal shrnout jedním slovem: nefungoval. Po letech napětí jsem toho měla plné zuby. A pak přišel ten den, kdy se všechno změnilo. Vracela jsem se z firemního večírku, když jsem v davu v centru města zahlédla zezadu známou postavu.
Moje macecha. Šla ruku v ruce s nějakým mladým mužem, drželi se za paži a působili jako nerozlučný pár. Po pár minutách si opatrně prohlédli okolí a vešli do hotelu pro krátkodobé pobyty. V tu chvíli mi došlo, že mého otce podvádí.
Druhý den ráno, když se vrátila domů, jako by se nic nestalo, jsem se jí postavila. „Viděla jsem tě. Vcházela jsi do hotelu s mladým mužem. “
Macecha na okamžik ztuhla, ale rychle se vzpamatovala.
„Cože? Jsi si jistá, že jsem to byla já? Neviděla jsi mě zepředu. Možná to byl někdo, kdo vypadá jako já.
Jsi příliš naivní, Kelly. Vrať se, až to dokážeš. “
Arogantně zvedla bradu a odešla. Nenechala jsem to být.
Najala jsem si soukromého detektiva. Po týdnu se ukázalo, že podvádí hned se třemi různými muži, všichni mladí. Vyrazila jsem za otcem. „Tati, jde o tu ženu.
Ona tě podvádí. “
Otec se na mě krátce podíval a vrátil se ke svým papírům. „Mám teď práci, promluvíme si později. A je to tvoje matka, ne nějaká žena.
“
Nezajímalo ho to. Nechtěl to slyšet. Rozčarovaná jsem se odstěhovala. Život bez otce, kterému na mně nikdy nezáleželo, a bez jeho bezohledné ženy byl nakonec mnohem klidnější.
Potkala jsem staršího kolegu, vzali jsme se. Bez svatebního obřadu, jen jsme poslali otci fotku ve svatebních šatech. Roky plynuly. Až jednoho dne zazvonil telefon.
Jméno otce na displeji. Na druhé straně ale byl jeho kolega. „Váš otec v práci náhle zkolaboval. Je v nemocnici.
“
Běžela jsem tam. Ležel na lůžku bledý, zapojený do přístrojů. Nehybný. Kolega se mi svěřil, že se nemohou dovolat jeho ženě.
Zkusila jsem to tedy sama. Deset hovorů, třicet minut. Konečně se ozvala. „Co chceš?
Mám vlastní starosti. “
„Táta zkolaboval. Leží v nemocnici. Kdy můžeš přijít?
“
„Hm. Tak to já to nestihnu. Mám spoustu práce, takže všechno o něm nechám na tobě, Kelly. Zavolej, kdyby se něco stalo.
Ahoj. “
A zavěsila. Už jsem se jí nedovolala. Nepřišla ho navštívit ani jednou.
Já jsem dřela. Platila jsem výdaje, zařizovala papírování, každý den seděla u jeho lůžka. Doufala jsem, že se probudí. Ale neprobudil se.
Zemřel. Na pohřbu se rozplakala přímo u rakve. Před všemi hrála tragickou hrdinku, ačkoli se o něj za celou dobu ani jednou nepostarala. Popadla jsem ji za paži a vytáhla ji ven ze sálu.
„To už stačí. Jsi tak neupřímná. Už se mi nikdy neukazuj. “
„Cože?
Chováš se vznešeně? Fajn, pro dnešek odcházím. Jen počkej, kdo se bude smát naposledy,“ zasyčela a odkráčela. O dva týdny později jsem přišla do domu mého dětství, abych uklidila otcovy věci.
Po chvíli se vrátila macecha a vtrhla do obýváku. „Kelly, co tady děláš? Tenhle dům je teď můj. Nemáš sem co chodit bez pozvání.
“
„Tvoje? Tohle je domov mého dětství. Vetřelec jsi ty. “
Založila si ruce v bok.
„Tenhle dům a dědictví v hodnotě milionu dolarů jsou moje. Ale jsem velkorysá. Co třeba ti dát padesát dolarů? “
Smála jsem se tak, že jsem se málem udusila.
Zrudla vztekem. „Co je na tom k smíchu? “
„Ty opravdu nevíš nic, viď? Zákonná manželka není zákonným dědicem.
To jsi nevěděla? Vyhnula ses předložení oddacího listu, aby ti nevadil snadný útěk, kdyby vyšly najevo tvoje aféry. Ale to se ti vymstilo. Vyhodit mě nemůžeš.
Ty bys měla odejít. A když potřebuješ peníze, můžu ti dát padesát dolarů. “
Tvářila se, jako by se jí zastavil čas. Pak se zoufale chytala stébla.
„Ale můžu dědit na základě závěti, ne? Nebo z životního pojištění? “
„Žádná závěť neexistovala. A kdo je oprávněnou osobou z pojistky, to já.
Jediné, co bys mohla zkusit, je pozůstalostní důchod, ale k tomu bys musela prokázat manželství. A s důkazy o tvých aférách by ti to nejspíš neuznali. Jsi tu cizí. Sbal si věci a běž, nebo zavolám policii,“ řekla jsem klidně.
Zakousla se do rtu, rychle si naházela oblečení do kufru a zmizela. Později se ke mně doneslo, jak dopadla. Celá léta žila z otcova příjmu a nepracovala. Nemohla si najít pořádnou práci, živořila z náhodných brigád.
Když se dozvěděla, že jsem vdaná, dokonce přišla za mým manželem a tvrdila, že je krásnější a přitažlivější než já. Můj muž ji odmítl. Snažila se rozbít mou rodinu a já ji nechala vykázat policií s přísným varováním. Když jsem dokončovala úklid, našla jsem v otcových věcech deník.
Neměla jsem ho možná číst, ale zvědavost zvítězila. Byly v něm řádky plné starostí o mé zdraví, o mou budoucnost. Psal si, jak chce, abych nikdy neměla finanční potíže. A mezi stránkami byla zastrčená fotka – mladý otec, moje matka a já.
Všichni jsme se smáli. Máma mě držela v náručí a táta ji objímal. Konečně jsem to pochopila. Měla jsem rodiče, kteří mě milovali.
S manželem jsme se rozhodli, že se přestěhujeme do domu, který mi otec zanechal. Naše pronajatý byt je pro dítě, které čekáme, příliš malý. Veškeré peníze, které utratíme, jsou kvůli našemu budoucímu dítěti. Stejně jako moji rodiče milovali mě, budu i já milovat toto dítě.
To jsem si slíbila.
