Než jsem ráno vůbec rozbalila termosku, všimla jsem si, že na mém schodu někdo nechal ležet dvě prázdné krunýře vráteniček. Stály tam přesně tam, kde jsem předešlý den s tátou lepila rozpadlý schod. A já věděla, že to znamená jediné – od doby, co jsme ho opravili, na něj nikdo nevkročil. „Podívejte, někdo je tam nechal,“ řekla jsem do mobilu a natočila kameru blíž.
„Asi na něj nikdo nešlápl, dokud je tam měl. “
Pak jsem krunýře opatrně sundala, abych si schod mohla vyfotit. Táta mi totiž nařídil, ať mu pošlu snímky ze všech úhlů, a hlavně ať na něj nešlapu. Byl na něj totiž náležitě hrdý – celý ten dřevěný schod nám včera na konci vysílání znovu slepil, protože se předtím celý rozpadl.
„Vypadá to, že drží pohromadě,“ zamumlala jsem a obešla ho. Včera byl táta u mě na streamu a přítomnost mu přinesla víc diváků než celé dopoledne. Když jsem se pak dívala na statistiky, zjistila jsem, že nejvíc lidí se dívalo právě v momentě, kdy opravoval ten schod. Asi čtyři lidi ho dokonce začali sledovat, jen co se objevil na obrazovce.
Říkala jsem mu to a on se jen smál. „Lidi tě milujou, tati,“ řekla jsem mu. „To je jen tím, že mě viděli poprvé,“ odpověděl. On totiž nemá Twitch rád, ale založil si účet kvůli mně.
Jmenuje se Dad Dude, protože si ho založil jen proto, aby mě mohl přijít podpořit naživo. Občas si lidi myslí, že je můj táta, ale není. Tedy je, ale ne tak, jak si myslí. Než jsem došla ke schodu, procházela jsem celé město.
Normálně tudy nechodím, protože jsem si myslela, že tam nemám signál. Ale dnes ráno jsem se rozhodla to zkusit a signál držel celou cestu. Šla jsem kolem pláže, kolem silnic, a bylo to nádherné. Slunce svítilo, vzduch byl čerstvý a já si říkala, že tohle bych mohla dělat častěji.
„Dneska je to vážně krásný den,“ řekla jsem do streamu. „Konečně jsem se dostala ven na pořádnou procházku. “
Kolem poledne se ke mně přidali další lidé. Zdravila jsem je jednoho po druhém.
Kelsey pracuje dlouho do noci a teď dohání spánek. Carlu jsem dlouho neviděla na streamu a Renecky měla naplánovaný celý den – procházku, kajak, oběd, pozorování ptáků a večer zase procházku s kamarádkou. Všichni se smáli, že má kvalitní program. Pak přišla řeč na Vrancke, která dělá něco neuvěřitelného – chytá podvodníky do pasti a nutí je hádat se mezi sebou.
Včera o ní mluvil jeden kamarád a říkal, jak je to složité. Podvodníci se přitom neustále přepínají mezi mužským a ženským hlasem, aby vypadali věrohodně, a pak na to zapomenou a prozradí se. Je to zábava a hlavně to pomáhá ostatním lidem, kteří by na ty podvody mohli naletět. „To je fakt umění, Vrancke,“ řekla jsem.
„Nevím, jak to děláš. “
„Jen to baví,“ odpověděla. Už jsem byla skoro u řeky, když jsem si všimla, že na schodě stále leží ty krunýře. Byla jsem ráda, že je tam někdo nechal, protože to znamenalo, že schod zůstal celý.
Nikdo po něm nešlapal, nikdo ho nerozbil. Když jsem k němu došla, byla jsem překvapená, jak pevně drží. „Tati, vypadá to skvěle,“ řekla jsem do telefonu, když jsem fotila. „Dobře,“ odpověděl.
„Jen na něj nešlapej, ať se to nezničí. “
„Neboj,“ ujistila jsem ho. Odešla jsem od schodu a pokračovala k řece. Sedla jsem si na velký kámen u vody a jen jsem se dívala na hladinu.
Cítila jsem, jak mě slunce hřeje do obličeje, a užívala jsem si ten klid. „Dneska je to takový jiný den,“ řekla jsem do kamery. „Normálně bych už dávno skončila, ale dneska je to takové příjemné. “
Pak se ke mně donesl rozhovor o kamarádovi Samovi, který včera poprvé jel na koni na pláži.
Ne, že by ho kůň shodil, ale bolely ho z toho záda. Když jsem ho viděla na streamu, sotva se mohl hýbat. Dneska říkal, že záda už jsou lepší, ale zadek ho pořád bolí. Všichni jsme se tomu smáli.
„To je typický Sam,“ řekla jsem. „Zkusí všechno poprvé a pak z toho má modřiny. “
Jednou se takhle poprvé postavil na brusle a mlátil sebou o led celou hodinu. Ale aspoň má co vyprávět.
Když jsem seděla na tom kameni, přemýšlela jsem, kam pošlu své diváky na další stream. Chtěla jsem podpořit kamaráda, ale zároveň jsem objevila jednoho tvůrce v Německu, který dělá živé vysílání z města. Váhala jsem, ale nakonec jsem se rozhodla pro Zabera, který mě vždycky podpoří. Než jsem ale odešla, objevili se v chatu další dva lidé, které jsem dlouho neviděla.
Jeden z nich byl kamarád, který se nedávno přestěhoval a úplně změnil život. Druhý byl hudebník, který tvoří skvělé věci. Zastavila jsem vysílání, abych je stihla pozdravit, než skončím. „Diari, jak se máš?
“ zeptala jsem se. „Slyšela jsem, že ses přestěhoval. Doufám, že se máš dobře. “
„Všechno je teď jinak,“ odpověděl.
„Ale jsem rád, že jsem tě stihl. “
„Já jsem taky ráda, že jsem tě zastihla, než jsem odešla,“ řekla jsem. Když jsem se rozloučila se všemi, kdo přišli, ukončila jsem vysílání. Ale ještě předtím jsem se stihla rozhlédnout kolem sebe.
Ranní světlo, klidná řeka, opravený schod a zdraví lidé kolem mě. Dneska to byl opravdu jiný den, a to jsem si užila nejvíc.
