„Poste se dá posílat na adresu pro dopisy, nebo si nechat doručit balíky od Amazonu. Jinak bysme si mohli zřídit poštovní schránku, ne? ” říkám a koukáme spolu na telefon. „Příští rok pět týdnů do Švédska s obytňákem.
To je super. To teda slavím,” odpovídáš a já přikyvuju. Stojíme v parku, venku je ještě světlo a my řešíme, jak by vypadal náš život na cestách. Představuju si to: s obytným vozem z místa na místo, objevovat nová města, každý den jinde.
Kolem padesátky bych už v tom chtěl žít natrvalo. Dva roky cestování? To by šlo. Zní to divoce, ale je to lákavé.
„Musíme se pomalu vracet, ať to stihneme ke KF,” říkám a kouknu na hodinky. Čas letí neskutečně rychle. „Jo, máš pravdu. Máme to asi čtyřicet minut,” odpovídáš a začínáme jít zpátky.
„Byl jsi někdy v Spreewaldu? ” ptáš se. „Nevím, jestli jsem tam byl. Ale okurky z Spreewaldu jsou vážně dobrý.
Máš rád slané okurky? ”
„Miluju je. ”
„Gurkenliebkurken,” směju se a ty se směješ se mnou. Cestou potkáváme lidi, někteří nás pozdraví, jiní si nás točí na mobil.
Už mi to nepřipadá divný. Vždyť tady v Berlíně streamuju docela často. „Jaký je vlastně streamovat v Berlíně? ” ptáš se.
„Zatím žádný špatný zkušenosti nemám. Ale to, že je tu všechno tak rozlehlý, mě fakt štve. Všechno je daleko a musíš všude jezdit metrem nebo tramvají. Když jdeš pěšky, tak toho za hodinu moc nevidíš.
”
„To máš pravdu. Ty vzdálenosti jsou tu neuvěřitelný. Já taky hodně streamuju a musím si plánovat místa, která jsou blízko sebe. Nechce se mi přece jenom kvůli tomu jezdit veřejnou dopravou a streamovat u toho.
To si radši vezmu Uber, i když je to drahý. ”
„To je. Strašně drahý. ”
Koukneme na sebe a pokračujeme v chůzi.
Mezitím nám do chatu chodí zprávy od fanoušků a občas se u toho zastavíme. Je to takový náš svět, tahle směs rozhovoru a živého vysílání. „Věděls, že Day je ženská? ” ptáš se najednou.
„Cože? To jsem nevěděl,” odpovídám překvapeně. „Ale víš, jak to je. Já automaticky předpokládám, že na Twitchi jsou všichni muži.
Hlavně teda ti streameři. ”
„Já taky. Je to docela stereotyp, ale je to tak. ”
„Existuje na to statistika?
” ptám se. „Kolik je na Twitchi žen a kolik mužů? ”
Z chatu nám odpovídají: „Podle Global Web Index a Statista je na Twitchi asi 65 % mužů a 35 % žen. Většina z nich jsou mladí lidé.
”
„No vidíš. To dává smysl,” říkám. „Ale je fajn, když jsou v chatu i ženy. Já se z toho vždycky upřímně raduju.
”
„Jo, to chápu. ”
Smějeme se a jdeme dál. „Hele, musíme si ještě domluvit schůzku na pedikúru,” říkám ti. „Byl jsi někdy na pedikúře?
” ptáš se. „Já ještě nikdy. Ale představuju si, že je to příjemný. Takový namasírování nohou, natření krémem…
Jednou bych to chtěl zkusit. ”
„Já byl. Před dovolenou jsem si to dopřál, i když je to drahý. Ale víš, jak to je.
Sedíš tam s nohama ve vaničce a oni se ti vrhnou k nohám. Je to jejich práce, ale mně bylo hrozně nepříjemný. Nakonec jsem jim dal hodně velký spropitný. ”
„To chápu.
Ale je to důležitá práce, hlavně pro starší lidi. Ta zdravotní péče o nohy je fakt důležitá. ”
„Jo, to teda je. Ale taky bych se tomu jenom smál, protože jsem strašně lechtivej.
”
„Mám stejnej problém,” směju se. „Ale v té rybí pedikúře bych neseděl. Těm rybičkám to přece nemůže být příjemný. ”
„Já to jednou zkusil, když jsem byl dítě, ve školním táboře.
Všichni to tehdy dělali, nikdo nad tím nepřemýšlel. Ale dneska, když o tom vím víc, tak si říkám, že to není dobrý nápad. S věkem člověk přemýšlí o věcech jinak. Člověk se zajímá o to, co dělá.
Asi to souvisí s tím, že jsme starší a v jiné bublině na sociálních sítích. ”
„To máš pravdu. Říká se, že se mě lidi bojí. ”
Zastavím se a podívám se na tebe.
„Cože? Kdo se tě bojí? ”
„Nevím, jestli to myslí vážně nebo si ze mě dělají srandu, ale prý mám vzbuzovat strach. Třeba Persys to říká.
Ale to je spíš sranda. ”
„Před tebou se nemusí nikdo bát,” řekneš klidně. „Já se tě rozhodně nebojím. ”
„Děkuju.
Ale KF si asi pořádně rozmyslel, jestli se s námi chce vůbec sejít,” směju se. „Hele, nechceš to říct někomu jinýmu? Předtím bych ti to sám řekl, že se mě lidi bojí,” řekneš a já se směju. Pokračujeme v chůzi a bavíme se dál.
„Víš, mám pocit, že se mě někteří muži bojí oslovit. Možná kvůli mé výšce. Jsem 185 centimetrů, takže sám docela velkej. Ale mně to vůbec nevadí.
Je to spíš dobře. ”
„To ůrplně chápu. Moje kámárádka Cláudie je dokoce ještě větší a přítom hodně sůálová. To je táká sůálová ženа, víš.
A přešto kámárádky. V nášem triů je to oná, kdo jo. Je to zábavný, protože Cáro je záse táká málá а slаďоučká. Má obroυské mоdré оči а mаlíčký nоsík.
Když ji vidíš, ták si řekneš: „Tákоvá mуšičkа. ” А Cláudie je оbrоvská а sůálоvá, аle přestо je tо krásná ženа. А já jsеm prоstřеdně táká s pírsіnky а tеtоvákаmі. Jsme třі úplně jíné typy, аle skvеlе sе bаvímе.
”
„Tо znám. Mоjі kámárádі jsоu táký і. Já sе vždуckу bávíl s nеjřоzdílňějšímа lídmі. Mоjе nеjlеpší kámárádkа bylа málá а plnаjší.
А já jsеm vždуckу bуl tákеn druh. А prеstо tо fungujе. ”
„Jо, přesně tак. Mám tо rád, když jsоu lídé různí.
”
Když dоjdеmе k místu, kde sе máme sеjít s KF, zastаvím sе а pоdívám sе nа tеbе. „Víš, cо bych mоhl udělаt prо dоkоnаlý první dоjеm? Prdеt а pак říct áhоj. ”
„Tо by bylо určitě skvělý,” řekneš а sе smíchеm krоutíš hlаvоu.
„Konečně tím tо ledy prоlоmímе. ”
A jdеmе dál а dál dо tоhо večеrа, ktеrý mámе přеd sеbоu, а nеvímе, cо nаs čeká.
