Beverly strčila do prosklených dveří a vstoupila do haly. Byla to obrovská stavba z tvrzeného skla, padesát tisíc čtverečních stop čisté moderny, kde každý detail křičel penězi. Uvnitř stál Derek s rukama v kapsách a tváří, která se snažila vypadat, že sem patří. „Dej ruce do kapes, Dereku,” řekla jsem tiše, ale on už mířil přímo k Marcusovi, jednomu z nejbohatších mužů v místnosti.
„No, doufám, že vás dobře platí,” řekl Derek s falešným úsměvem. Marcus se na něj podíval, jako by ho viděl poprvé, a já jsem v tu chvíli věděla, že tahle večerní fraška nemůže skončit dobře. Byla to poslední kapka. Celý ten večer byl postavený na lži – na dokonale upravené fasádě, za kterou se skrývalo něco, co se začalo drolit.
Už dvacet let se na ten statek nikdo pořádně nepodíval, ale střecha pořád držela. To mi říkal táta, když mi předával klíče, jako by to byla nejcennější věc na světě. A já tomu věřila. Do tý půdy jsem vložila všechno – krev, pot i slzy.
Když jsem tehdy večer vezla Lea a Lili v náklaďáku, přehodila jsem přes ně Davidův tlustý kabát a zašeptala do tichý kabiny: „Všechno bude dobrý. ” Ale nebylo. Ten kabát byl jediný, co mi po něm zůstalo, a já jsem ho dávala dětem, aby jim nebyla zima, zatímco jsem se rozhodovala, jak zachráníme zbytek. Měla jsem dvacet koní olympijského kalibru, kteří potřebovali rehabilitaci, a celou akci bylo potřeba přesunout do Kentucky.
Beverly o tom neměla ani tušení. Řekla jsem jí jen, že do pondělí musíme vyklidit místo konání, a ona se tvářila, jako bych jí řekla, že má uklidit skříň. Nevěděla, že jsem mezitím začala obvolávat lidi, kteří by nám mohli pomoct, a že jsem podepisovala papíry, které by ji poslaly do kolen, kdyby je viděla. Celou dobu jsem věděla, že tahle hra skončí buď tím, že zachráním všechno, nebo tím, že ztratím úplně všechno.
Pak přišel ten okamžik, kdy Beverly vytáhla smlouvu – tlustý balík právnického textu, který mi vrazila přímo do hrudi. „Podepiš to,” řekla s úsměvem, který měl být milý, ale byl to úšklebek. „Do soboty potřebujeme, aby se to celé přesunulo. ” A já se podívala na ten papír a viděla jsem v něm nejen čísla, ale i celou její hru.
Tenhle večer nebyl o rodině. Byl o tom, kdo koho přepere. A já jsem už neměla co ztratit, tak jsem se usmála taky a řekla jsem: „Jistě. Do soboty.
” Ale v hlavě se mi už rodil plán, který by ji poslal do kolen. Beverly sestoupila po schodišti v hedvábných šatech za patnáct tisíc dolarů, které jí obepínaly nohy jako tekuté stříbro. Myslela si, že je královna večera. „Do VIP jídelny rozhodně nepůjdete,” řekla jsem jí klidně a ona se zastavila, jako by ji někdo praštil.
„My do toho vstoupíme,” dodala jsem a viděla jsem, jak jí cuká oční víčko. Pak se naklonila, upravila si brýle a zírala na malý displej, kde se objevil výčet všech jejích dluhů. Britney – její dcera, která seděla opodál – se zabořila do židle a tupě zírala na podlahu. V tu chvíli jí konečně došlo, že si ty šaty za patnáct tisíc bude muset zaplatit sama.
Její tvář se zkřivila do masky čiré paniky. Chytila se podstavce mikrofonu, jako by se chtěla zachytit něčeho pevného, ale nic pevného už neexistovalo. A pak jsem to řekla nahlas. „Derek má dluh 200 000 dolarů.
” Podala jsem mu položkový účet přímo do ruky. „A za dnešní večer – aby mikrofon zachytil každé mé slovo – je to 150 000 dolarů. ” V místnosti bylo několik miliardářů, pro které to byla částka na jedno kafe, ale šlo o princip. Šlo o to, že jsem je přivedla do situace, kde nemohli jen tak odejít.
Howardova tvář se zkřivila do masky čirého vzteku. Zabořil ruku do vnitřní kapsy smokingu, a i kdyby chtěl vypadat jako velký hráč, všichni věděli, že i ten smoking je pronajatý, zaplacený z vyčerpané kreditní karty. Ten večer byl posledním hřebíčkem do rakve jeho společenské pověsti. Ale já jsem to potřebovala dotáhnout do konce.
„Můžeme to strukturovat jako investici do mé firmy,” řekla jsem klidně. Beverly sevřela látku svých šatů a zírala na mě prázdnýma očima. Nevěděla, že mám v rukávu eso. Nevěděla, že jsem už mluvila s právníky, že jsem už věděla, co přijde dál.
„Nastupte do svých vozidel,” řekla jsem a oni poslušně odešli, Derek a Britney stáhli do svého auta. Venku stály nejmodernější klimatizované stáje, dokonale začleněné do zvlněné krajiny, a já jsem stála uprostřed toho všeho a věděla jsem, že tohle není konec. Tohle byl teprve začátek něčeho, co jsem sama neuměla pojmenovat.
