Arizonské slunce pálilo do země jako rozžhavené železo, když jsem v tom mihotavém vedru spatřil ženu, jak se potácí k mému srubu. Měla rozbitou tvář, oteklou líci a na krku vypálený znak, přesně…

Arizonské slunce dopadalo na vyprahlou zem jako kladivo a vzduch se třpytil horkem. Joseph seděl před srubem, tvář zbrázděnou vráskami, které vyryla samota a vzpomínky. Den byl jako každý jiný, dokud na obzoru nespatřil ženu.