Chodila jsem do práce, vracela se domů, platila účty a máma se starala, aby byla večeře vždy na stole. Až do minulého víkendu, kdy se ukázala moje sestra Sára s manželem Michalem a jejich dětmi Emou a Lukášem. Cukrovala máma a brala do náruče čtyřletou Emu, zatímco si táta vyhoupl Lukáše na ramena. Zatímco já jsem byla odsunuta do role vedlejší postavy.
Když jsem potřebovala nové oblečení, chodili jsme do sekáčů místo do obchodních center. V 15 jsem se přihlásila do každého kroužku a akademické soutěže, kterou jsem našla. Zůstávala jsem dlouho do noci vzhůru a učila se nejen na dobré známky, ale na perfektní. Psala jsem eseje do stipendijních soutěží, dokud mě nebolely ruce, protože jsem věděla, že pro mě žádné studentské půjčky nebudou.
Strávila jsem sobotní dopoledne stěhováním svých věcí do místnosti, která bývala naším skladem. Volala jsem, když mi po 10 vtrhli do pokoje a rozházeli mé pracovní papíry. Každou noc jsem ležela ve své malé posteli, zírala do stropu, poslouchala chaos, kterým se stal můj domov a přemýšlela, jak jsem se nechala v této situaci uvěznit. Jen účet za vodu vylétl do nebes, nemluvě o elektřině a topení.
Skočila do toho máma. Aničko, mohla bys na hodinku pohlídat děti, zatímco si skočím do obchodu? Vrátíme se do 10. Jdeme s přáteli do té nové restaurace v centru, řekli by, už napůl venku.
Parta z nás jede do Špindlerova mlýna. Jedu s přáteli z práce do špindlu. S Michalem jedeme tento víkend na 60átiny té tyenky do mělníka. Můj malý pokoj se najednou zdál ještě menší, když se do něj natlačili Sára, Michal a moji rodiče.
Jedu s přáteli na víkend do Špindlerova mlýna. Proč jsem nebyla zahrnuta do žádného plánování? Sára do toho skočila. Táta se zdál, že se snaží zmizet do zárubně dveří.
Jestli zítra odejdeš z těchto dveří, tak se do tohoto domu už nevracej. Budu tam za 20 minut. Následujících 15 minut jsem sbírala všechno, co se mi vešlo do auta. Když jsem naložila poslední krabici, vešla jsem do obývacího pokoje, kde se všichni shromáždili.
Druhý den ráno jsme s Radkou jeli do Špindlerova mlýna, jak bylo plánováno. Do středy jsem našla malý, ale světlý byt. Každé ráno jsem se probouzela do blaženého ticha.
Do té doby potřebuji prostor, abych mohla žít svůj vlastní život.
