Ještě chvíli jsem zírala do stropu, pak jsem zatlačila dlaněmi do matrace a posunula tělo k židli zaparkované vedle postele. Na mě upravené tak, aby mi padly přímo do křesla. Do Savena jsem přijela na vozíku, který mi vydala nemocnice. Projela jsem automatickými dveřmi a vjela do gruzínského vlhka.
Bez ptaní mě objala a zašeptala mi do vlasů, že musíme jít. To jsem rychle do auta, než mě uvidí příliš mnoho lidí. Můj muž chodil do práce v pojišťovně, vracel se domů, sledoval sport a platil účty. Vlasy jsem si uhladila do volných vln vlastníma rukama místo tužkou.
Cesta do usedlosti low country trvala necelých 40 minut. Nepleť se mi do cesty. Bílé židle se řadily do rovných řad. Přinutila jsem se dýchat pomalým počítáním do čtyř.
Studená tekutina se vsákla do bledě modré látky. Prsty se mi zarily do gumy. Ústa se mu stáhla do tenké čárky, změnil směr. Fotograf odpočítával do záběru.
Na pokyn se usmál, ale jeho oči už nesměřovaly do fotoaparátu. Každá poznámka do mě zapadla jako kamínek hozený do hluboké vody. Nejbližší rodinu do oblouku. Dostatečně daleko na to, aby Mikola náhodou nenarazila do rámu.
Něco se ve mně složilo samo do sebe. Přestaň mě uvádět do rozpaků, řekla jsem hlasitěji. Než jsem se stačila vzchopit, strčila do mě. Svět se naklonil do rozmazané skvrny bílé polevy a slunečního světla.
Do boku mi vystřelila bolest. Strčila jsem do ní. Noro, odvezou tě do Chatam County Memorial, řekl. Límec se mi zaril do čelisti.
Příjemný náraz do krku a páteře. Když mě odvezli zpátky do kóje se závěsem, vypadal jako muž, který se vrátil do služby. Do výhledu vstoupila žena kolem 50. Sestra mi strčila do židle, řekla jsem.
Pípání monitoru se složilo do vzpomínaného úderu lopatek rotoru. Strčila do mé židle. Dnes tvoje nejstarší dcera strčila tvou nejmladší do dortu za 5 000 a na kamennou terasu před stovkou lidí. Jakmile do toho zatáhneš právníky a soudce, už není cesty zpět.
Podíval jsem se mu přímo do očí. Záběr se střihl na reportéra stojícího před vchodem do nemocnice. Pak jako když se příliv stáhne, se do mě opřel vztek. Někdo do ní strčil.
Položila jsem hlavu zpátky na polštář a zadívala se do stropu. Právě když jsem vjela do prostoru vyhrazeného pro oběti a svědky. Logan beze slova vykročil vpřed a odvedl mě do klidnějšího kouta chodby.
