Kancelář jí připadala nesnesitelně hlučná a hlava jí třeštila. Marisa snila o chladné řece, o vlnách, o tom, jak by se jí slunce dotýkalo ramenou. Místo toho na ni čekala čtvrtletní zpráva a pocit, že je nepostradatelná. Byla šéfovou pravačkou, nejspolehlivější ze všech, a tahle role jí nedávala spát.
Dveře se otevřely a ve dveřích stála asistentka Eddie. „Přišla za vámi návštěva. Soukromá záležitost. ”
„Já nikoho nečekám,” odvětila Marisa překvapeně.
Přesto kývla, ať ji pustí dál. Narovnala si záda a stihla si jen letmo upravit vlasy. Do místnosti vstoupila žena o dobrých deset let mladší, než byla Marisa. Představila se jako Jessica a vyzývavě si Marisu měřila pohledem.
„Přišla jsem ti říct, abys dala Zacharymu pokoj. ”
Marisa se zamračila. „Koho obtěžuju? A proč bych měla nechat svého vlastního manžela na pokoji?
”
„Protože ho zdržuješ. Už nejsi mladá, je mi tě líto,” vyhrkla Jessica a vzápětí se rozplakala. Vysvětlila, že je sirotek, který se bláznivě zamiloval do Zacharyho. A on prý cítí to samé, jen nemůže opustit manželku, která ho drží u sebe kvůli své nemoci.
„Budeme mít dítě! ” zakřičela tak, že ji slyšela celá kancelář. „Nenechávej dítě bez otce. Ty už stárneš, proč potřebuješ muže, který s tebou zůstává jen ze soucitu?
Dej mu svobodu. ”
Marisa se na ni chvíli mlčky dívala. Deset let manželství. A tohle jí manžel připravil jako dárek k výročí.
Bylo jí zle, ale zároveň se jí chtělo smát. „Neboj se. Ještě dnes si s manželem promluvím. Půjdu do domova důchodců a on má přece celý život před sebou,” usmála se a podívala se na zmatenou dívku.
Když Jessica odešla, Marisa se unaveně opřela do křesla a zavřela oči. Kdysi na děti nemysleli, soustředili se na kariéru. A když se konečně rozhodli, nevyšlo to. Myslela si, že za to může stres.
Včera si ale vyzvedla výsledky vyšetření a stálo tam černé na bílém, že děti mít nemůže Zachary. Zacharyho proto Jessičino těhotenství nepřekvapilo. Jen ji to utvrdilo v tom, že jí manžel lže. Vrátila se domů dřív a našla ho, jak na ni čeká.
„Musíme si vážně promluvit,” začal. „Dnes za mnou přišla Jessica. ”
„Ty víš? ”
„Řekla mi, že jsem na tebe stará, a přišla mě požádat, abych tě osvobodila.
A taky mi sdělila, že čeká tvé dítě. ”
Zachary sklopil oči. „Ano, jsem vinen. Ale nechtěl jsem tě opustit.
Jessica je mladá a naivní. Za nic nemůže. Promluvím s ní a ona se ti omluví. ”
Marise začalo vřít v krvi.
Nejen že si jeho milenka troufla přijít do práce, ale on ji navíc považoval za hlupačku. „Její omluvy nepotřebuju. Zachary, sbal si věci a zmiz, než udělám pořádný skandál. ”
Sklonil hlavu a šel se sbalit.
U dveří se na okamžik zastavil. „Mariso, nebuď ukvapená. Pořád tě miluju. ”
„O jaké lásce mluvíš?
Vždyť čekáš dítě. ”
Povzdechl si. „Tak asi bude lepší, když odejdu. ”
Otevřel dveře, ale Marisa ho zastavila.
Podala mu papír s výsledky testů. „Prostuduj si to pořádně,” řekla a práskla dveřmi. Za chvíli uslyšela jeho hysterický křik a bušení na dveře. „Mariso, co to má znamenat?!
”
„Zeptej se své Jessiky, kdo je skutečný otec jejího dítěte,” zakřičela přes zavřené dveře. Když slyšela, jak přivolává výtah, na okamžik jí ho bylo líto. Pak si vzpomněla, že si to nezaslouží. Šla do pokoje pro hosty, zabalila se do deky a konečně se rozplakala.
Vzpomněla si, jak se potkali před dvanácti lety. Byl to tehdy nešikovný, krátkozraký student medicíny, který jí vyrazil krabici z ruky. Věřila v něj, dotáhla ho k laserové operaci očí a udělala z něj sebevědomého doktora. A on se jí odvděčil tímhle.
V práci jí to nešlo. Šéf si všiml, že není ve své kůži, a bez ohledu na její protesty ji poslal k moři. Vybrala si klidné místo, daleko od rušných letovisek. První dny jen ležela na pláži a nechala se hřát sluncem.
Pak se začala nudit a mimoděk pozorovala lidi kolem sebe. Zaujal ji hlavně mladík kolem pětadvaceti let, který se s dětským nadšením vrhal do vln a dováděl s dětmi na břehu. „Podivín,” pomyslela si Marisa. Ale jeho bezprostřednost jí něco připomněla.
Čas, kdy i ona si mohla dovolit být spontánní. Už je to věčnost. „Možná měla Jessica pravdu a já jsem opravdu stará,” pomyslela si hořce. Večer, aby zahnala smutek, zašla do baru.
Uviděla tam známou tvář. Chlapec z pláže si jí také všiml a zamával na ni, ale ona si sedla na druhý konec místnosti. O chvíli později stál vedle ní. „Ahoj.
Můžu si přisednout? ”
Překvapeně souhlasila. Představil se jako Cameron. „Všiml jsem si, že se ti nelíbilo, jak jsem se choval na pláži.
Vím, že vypadám jako dítě, ale já byl u moře poprvé. ”
„To myslíš vážně? ” nevěřila Marisa. Přikývl.
Rodiče mu k pětadvacetinám vynutili dovolenou. Celý život pracoval s otcem v autoservisu v malém městě a nikdy si neodpočinul. Mluvil tak upřímně, že se Marisa bála, aby ho svým světem neuměla. Mezi nimi nebylo nic společného kromě osamělosti a lásky k moři, a přesto se dali do řeči.
Po pár koktejlech skončili v jeho posteli. Marisa byla v šoku. Se Zacharym nikdy nic podobného nezažila. Jenže ráno, když se mlha alkoholu rozplynula, pochopila, že tohle nemá budoucnost.
Tiše vyklouzla z jeho pokoje, sbalila se a odjela. Cestou domů se rozplakala. V práci se zahrabala do dokumentů, ale myšlenky se jí pořád vracely k pláži. Zkusila rande přes sociální sítě, ale všechny ty plané řeči o drahých autoch a prestižních letoviscích ji nudily.
Chyběla jí Cameronova bezprostřednost. Zachary se mezitím několikrát pokusil vrátit. Test DNA potvrdil, že dítě není jeho, a rozešel se s Jessikou. „Ani nebyla sirotek.
Pořád mě podváděla. Odpusť mi, Mariso. Začneme znovu. ”
„O tebe už dávno nestojím.
Najdi si normální ženu a nech mě na pokoji,” odsekla. „A když už to víš, nikdy jsi nebyl ani dobrý milenec. ”
Zachary byl šokovaný. Myslel si, že se mu mstí.
Ale Marisa to myslela vážně. Po noci s Cameronem pochopila, že s manželem nikdy nesdílela opravdový cit. Čas plynul. S asistentkou Edie se z nich staly dobré kamarádky.
Když přišlo léto, Marisa se svěřila, že je z rozpáleného města unavená. „Pojďme někam na víkend,” navrhla Edie. „K babičce. Bydlí v malém městě, teče tam řeka a kolem je les.
”
Marisa nejdřív váhala, jestli nebude babičce na obtíž. Ale Edie ji ujistila, že je babička velmi pohostinná. Když v pátek dorazily, čekal na ně na zahradě prostřený stůl. „Zítra si zaplavete, to je skvělá kondice,” usmála se paní Sandbergová.
„Tak to tedy ne,” zasmála se Edie. „Já neumím plavat. ”
„Tak spolu zítra zaplaveme na druhou stranu,” nadhodila Marisa. Edie mávla rukou.
„Ani se o to nepokoušej. Řeka je zrádná kvůli studeným proudům. Ani ti nejsilnější kluci od nás si netroufnou plavat na druhou stranu. ”
Marisa se tomu jen smála a myslela si, že Edie je prostě zbabělá.
Babička ji varovala, ale Marisa byla nepřesvědčitelná. Brzy ráno, když Edie ještě spala, seběhla k řece. Nad hladinou se vznášela mlha. Okouzlená krásou se rozběhla a ponořila se do osvěžující vody.
Za chvíli byla uprostřed řeky. „A kde je to nebezpečí? ” vykřikla a plavala dál. Pak ucítila ledový chlad.
Svaly se jí sevřely křečí a ona začala zoufale volat o pomoc. Nikdo neodpovídal. V duchu si uvědomila, že to možná jsou její poslední chvíle. A ztratila vědomí.
Probrala se na břehu. Zachránil ji rybář, který seděl s prutem nedaleko. Kdyby ho nebylo, ráno by nepřežila. Když se podívala na svého zachránce, nemohla uvěřit vlastním očím.
„Camerone? Jsi to ty? ”
„Mariso? Jak ses sem dostala?
A kam jsi tehdy zmizela? Málem jsem se zbláznil. Bylo ti se mnou tak zle? ”
Marisa se stydlivě podívala do jeho tváře.
„Nikdy jsem se s nikým necítila tak dobře jako s tebou. Bála jsem se. ”
O hodinu později seděli na terase jeho domu a pili čaj u jablečného koláče. Cameronova matka si je prohlížela.
„Synu, představíš mi konečně svou návštěvu? ” zeptala se vyčítavě. „Tohle je Marisa. Moje snoubenka,” odpověděl sebevědomě.
Marisa se zakuckala. „Přijela jsem včera a bydlím u paní Sandbergové,” vysvětlila. „A proč bydlíš u paní Sandbergové, když jsi snoubenka mého syna? ” podivila se matka.
„Marisa má přísné zásady, nechce se mnou bydlet před svatbou,” zalhal Cameron. „Takže se musíme vzít co nejdřív. Žádost podáváme pozítří. ”
„A ty se mě nechceš zeptat?
” zamumlala Marisa. „Copak jsi už nesouhlasila? Nejspíš se jen přehřála na slunci,” usmál se Cameron na matku. Ta jen zavrtěla hlavou.
Za měsíc se konala svatba. Za devět měsíců Marisa porodila syna. Když ho poprvé držela v náručí, pomyslela si, že by měla Jessice poděkovat.
Bez té skandální návštěvy by nikdy nepoznala, jak vypadá skutečné štěstí.
