Ve chvíli, kdy Grant Holloway vstoupil na plošinu vrtulníku, ho zastavila sama generální ředitelka zdviženou rukou. Ve vybledlé modré kombinéze a rukavicích potřísněných olejem vypadal jako ztracený mechanik, který omylem nastoupil do pronajatého letu, jehož hodnota přesahovala vše, co kdy v životě vlastnil. „Slezte z mého stroje,“ řekla Sloan Carringtonová hlasem, který přes řev rotoru zněl překvapivě ostře. Než stačil Grant otevřít ústa, otočil se pilot v kokpitu a jeho tvář náhle zbělela, jako by uviděl ducha.
„Paní Carringtonová, počkejte. Ten muž je Sky Reaper. “
Celé letiště na dlouhou vteřinu oněmělo. Sloan se zasmála, přesvědčená, že jde o vtip.
Pak se na přístrojové desce rozsvítilo červené varovné světlo a Grant klidně řekl: „Okamžitě vypněte motory. “
—
Ráno začalo mnohem dřív, kilometry od soukromého terminálu, v malé kuchyni, kde Grant sypal cereálie své dceři a přitom jednou rukou kontroloval její domácí úkoly. V druhé držel vychladlý šálek kávy. Sadie bylo dvanáct, byla bystrá a ptala se ho, už poněkolikáté, proč už nikdy nemluví o létání.
Grant jí odpověděl jen to, že někdy si člověk musí vybrat místo, kde je ho nejvíc potřeba, a že takové rozhodnutí se nemusí každý den obhajovat. Před odchodem do školy opravil rozbitou vrtuli její hračkářské helikoptéry, s tou samou trpělivou péčí, kterou kdysi věnoval strojům, jež mohly zabít, kdyby s nimi člověk zacházel špatně. Už dvakrát odmítl manažerskou pozici na soukromém letišti, protože role vyžadovala neustálé cestování a cestování znamenalo nechat Sadie s někým jiným v hodinách, které pro něj byly nejdůležitější. Od doby, co odešla jeho žena Nora, si Grant vybudoval život založený na rutině, prosté práci a večeři doma.
Byl odhodlaný to tak udržet. Nora mu rozuměla víc než kdokoli jiný. Byla jediná, kdo si z něj dělal legraci kvůli jeho přesnému, rozvážnému přístupu i k těm nejmenším rozhodnutím, jako by si každá volba zasloužila stejnou disciplínu, kterou kdysi vnášel do kokpitu porouchaného stroje. Po její smrti se naučil tu disciplínu využívat v obyčejných věcech – v přípravě obědů, v kontrole detektorů kouře, v tom, že nechal sousedům náhradní klíč.
O životě před narozením Sadie mluvil jen zřídka. Ne proto, že by vzpomínky bolely, ale protože se před lety rozhodl, že přezdívka z minulé dekády nemá místo u kuchyňského stolu, kde záleží jen na tom, jestli jsou vejce správně opečená. Sadie občas našla ve staré zásuvce fotky, tváře v letových kombinézách před neznámými stroji. Grant jí vždycky řekl, že to jsou přátelé z dávných dob.
Byla to pravda, jen ne úplná. Nikdy jí přímo nelhal, ale dokonale ovládal umění tiše odvést pozornost dřív, než se otázka otevře dveře, které nechtěl otevřít. —
Na druhé straně města, ve skleněných věžích Carrington Atlas Holdings, vedla Sloan Carringtonová úplně jiný boj. Představenstvo bylo nervózní kvůli problémové zakázce v energetickém zařízení Black Ridge – kontraktu za miliardu dolarů, který mohl zajistit její pozici generální ředitelky, nebo poskytnout záminku všem, kdo si pořád mysleli, že tam sedí jen díky jménu svého otce.
Marcus Wexler, vždy taktní provozní ředitel, jí dvakrát připomněl, že když se opozdí na prezentaci, může jí představenstvo udělit mimořádné pravomoci k dokončení obchodu místo ní. Ujistil ji, že vrtulník prošel kontrolou a že varovné signály v systému jsou jen závady senzorů po rutinní aktualizaci softwaru. Co Marcus nezmínil – a co Grant později ráno zjistil z pouhé zvědavosti při prohlížení servisních záznamů – bylo, že digitální podpis na protokolu o schválení letadla byl vytvořen až poté, co vrtulník opustil hangár. Někdo přepsal datum, a ten, kdo to udělal, byl dost neopatrný, aby po sobě zanechal stopu.
—
Sloan zdědila firmu po otci teprve před dvěma lety. Každé čtvrtletí od té doby vypadalo jako další zkouška před představenstvem, které čekalo, že prokáže, že si svou pozici zaslouží. Vyrostla v zasedacích místnostech a hangárech dlouho předtím, než sama usedla za vlastní stůl, a sledovala otce, jak uzavírá obchody se stejnou klidnou sebejistotou, kterou se pořád učila předvádět pod tlakem. Marcus byl součástí firmy déle, než byla na světě.
Nosil svoje stařečtví jako nevyslovené právo na je jí trpělivo st a vždycky jí, laskavě ale os třře, připomínal, jak se věc i řídíly před tím, než se u jala vedení. Důvěřovala je ho zkušenostem, i když se je ho nadše ní zdálo občas na silené. Přesvědčova la se, že zdra vý skep tic izmus me zi ko le gy je pro stě daň pop late k za ří ze ní fir my po sta ve né na ten kých mar žích a dlou hých vzpo mínká ch. Zakázka Black Ridg e před sta vo va la víc než je n pou ze pří jmy.
By la to dů kaz – před sta veňst vu a so bě sa mo tn é – že doko ná že vel ký ob cho d bez to ho, aby za ní mu se lo ot co vo jmé no. To byl ta ko vá, kte rá j í tížil a ra me na, když to rá no pře chá ze la pře s tá drá žku. A přes ně to by lo dů vo dem, proč se jí ne zná mý mu ž ve zma zané kom bi né zé, kte rý žá dá l, aby poč ka la, je vil ja ko ne jho rší pře káž ka ce lé ho je jího tý dne. —
To byl důvod, proč Grant prošel bezpečnostní kontrolou a zamířil přímo k otevřeným dveřím kabiny ve chvíli, kdy Sloan dorazila – oblečená do místnosti pro jednání, ne do kokpitu, a už teď naštvaná kvůli zpoždění, které se za ní kupilo.
Uvidě la cizínce v ušpiňenej práci a uslyšela jen slova „vibrační data“ a „ocasní rotor“. A udě la la ta rychlá rozhodnutí, která dělaj í mocní – předpokládala, že svět exiztuje jen proto, aby jí zpomaloval. Nařídila mu, ať sleze z je jího letadla před pozemním štábem, přesvědčená, že žádný certifikovaný technik by se nikdy nepřiblížil k odlétají címu letu bez povole ní je jích lidí. Byl to Red Callahan, pilot, kterému svěřila bezpečí sve jé rodiny už víc než patnáct let, kdo se otočil na sedad le a zbledl, když uviděl Grantovu tvář.
A byl to Red, kdo vyřkl jmé no, které změnilo ce lý průběh rán a. „Paní Carringtonová, to je Sky Reaper. “
Sloan to jmé no ni kdy dřív neslyšela a zasmála se, že je to ně jaký vtip me zi sta rými vo jáky. Do kud se na přístrojo vé desce nerozsvítil varovný kon trol pře sně ve chví li, ve kte ré jí Grant řekl, že se rozsví tí.
Nezvýšil hlas, nežá dal oce ně ní sám pro sebe. Jen klidně zopa ko val příkaz, ať vypne mo tor, než se sys tém řídze ní le tu přehřeje na bod, odkud už ne půjde opra vít. A poprvé za ce lý den ne mě la Slo an Ca rring to vá ji ný ná ho výběr, než po slechnout mu ž e, které ho se před chví lí po ku si la vy ho dit z vla stní ho vrtu líku. —
Ja kmi le po ce li mo to ry a po ze mní štáb se vrhl k stro ji, s táh la Slo an Granta stra nou se zdr že ným hně vem.
Ch tě la vě dět, kdo je a proč se je jí údržbář ský tým pře hle dl ně co, co on – kon trakto r ve zma za né ko mb iné ze – ob je vil bě hem méně než mi nuty. Grant nepo skýtl žá dné in fo rma ce o s vé mi nu lo sti. Ře kl je n, že po tře bu je pl ný pří stup k údržbář ský m zá zna mům leta dla, po kud chce vě dět prav du o tom, co se prá vě se stá va lo. Red je ho stá nisko ti chle pod pořil.
Přiznal, že on a Grant kdysi spou půso bi li, ale víc ne řekl – a sle do val, ja k se Slo an čin výraz mě ní z hně vu na ně co bli žší ho zmatení. Mar cus do ra zil o ně ko lik oka po zdě jí, svým ob vy klým způ so bem. Trval na tom, že zpoždě ní je zby te čné, že sen zo ry se mo há zka lib ro va ly bě hem výmě ny dí lů od plně ce rti fi ko va né ho do da va te le. Sloan stá la roz po lu ce ná me zi ne dů vě rou k ci zí nci a sku tečnos tí, že prá vě za brá nil ne ště ští.
Po ský tla Gra nto vi pře sně pat náct mi nut, ať do ká že, že je ho va ro vá ní by lo o prá vně né. Po kro zi la, že pok ud ne plýt vá její čas, s kon čí s je ho kon tra ktem. Grant sou hla sil be z ar gu men to vá ní. Vy ra zil se k oca s ní čá sti s ti cho u efek ti vi tou mu ž e, kte rý je zvy ká vý pra co va t pod tá kem, kte rý dál eko pře sa hu je ne tr pě li vos t ge ne rál ní ře di tel ky, kte rá si po hlí dá na ho dín ky.
—
Po u ží va je di ag no stic ký ta ble t a ti chou spo lu prá ci s Re dem vy sle do val Gran t ne normá lní hod no ty až k po ho nu, kte rý né sl se rio vý čís lo shod né s ofi ciá lní mi zá zna my, a le ce lýn, kte rý ne od po ví da l to vá rní ce vým nor má m. Ta ko vý dro bnos ti, kte ré vět ši na kon tro lóřů pře hle d ne be z to ho, ať se po dí va jí dvak rá t. Pra co val se zvy khi nu tý ma ráv y a s plně sou stře děn na stro j pře d se bou. S te jný kli d, kte rý si Re d pa ma to val z lé t, kdy sta čí lo, ať se Gra nt za my slí, a hlu čná míst nos t plná inže ný rů zti chla.
Slo an stá la opo dá l. Ne jdřív se zkři ži la v ru ce, če ká la, že ho při stíh ne při za há le ní ne bo pře dvá ní. Ale čím dé le je ho sle do va la, tím víc si uvě do mo va la, že na ni úplně za po me l. Sle do val ka belo vé sva zky koneč ky prstů, po kle pá val na krít ko a po slou chal, ce s tí m.
Při po do bo val každé hod no ty s pa píro vým zá zna mem, kte rý vy tá hl z ta šky mí s to po vě jí mo di gá lní mu sys té mu fir my. Ke kýž se ho kou neč kou zep ta la, proč vo bec no sí pa píro vou ko pii v éře digi tá lní ch zá zna mů, odpověděl je dnu dušše: „Pa pír se nedá pře psa t ze ka bi ne tu tři po dlo ží. Di gi tá lní sys té my a no by se někdy pře psa t da ly. “
By la to po zná mka pronesená mím o de m, a le uvíz la v Slo ani ně v hlavě a zůs ta la ta m.
Jako se me nko ti ché ho po chy be zpečnost ní ch zá zna mů je jí fir my, kte ré si víc ni krá t ne ověři la vla stní ma a očima. Stačí lo jí slepě dů vě řo va t. —
Vy svě tli l jí be z drá ma ti čké ho pa to su, že ta ko vý díl může na ze mi fun go va t per fekt ně, a le po le ví pod nála hou vzdu ché ho a stu de né ho vze du še ve výš ce. A přes ně to by ly pod mín ky, kte ré je je če ka ly nad horá mi Bla kRidg e.
Mar cus se ná hle obje vil na vi deo spoj e ní, vi dně na štva ný. Trval na tom, že díl po chá zí od ce rti fi ko va né ho do da va te le, a dů ra ži tě na vrh l Slo an, ať si ověřií Gra nto vu vo je nskou kár ně ní dis ci pli nář ní zá znam, než mu uvěří an i je di né slo vo. Gra nt be z vá há ní při znal, že kdysi do sta l zá kaz lé tá nía le od mítl ja ké ko li od vo vě ti. Ře kl, že je ho spis y zůs ta vají uza vře né z dů vo dů, kte ré ne mo hou být zve řej ně ny.
To mlče ní Slo an ne uklidni lo. Prá vě na o pa k. Pro hlo ubi lo je jí po chi by. Vy mě nil po rcho uje ný po ho n ce rti fi ko va ným ná hra dním dí lem.
Odříz l da to vý ka ná l, kte rý vy sí la l ro zpo ru še né in fo rma ce. A sta no vil přís né pro vo zní ome ze ní pro ná sle du jí cí le t. Při stou po val k to mu stro ji se s te jný m kli dný m re spe kto m, s ja ký m se chi rurg sklá ní k ne zná mé mu pa ci en to vi. Re d rá zně od mít l le tét be z to ho, ať je Gra nt na pa lu bě a sle du je sys té my v reá lné m čá se.
Slo an sou hla si la – do šl y jí čás a den ní svě tlo se krác e lo – po d po mín ko u, že se G ran t bu de dr žet mío de všech ro zho du ů, kte ré se tý ka jí je jí sa mé. Před ná stu pem na pa lu bu do sta l Gr an t krát ko u zprá vu od Sa di e, ať ne za po me ne na veče ří. A ja kmi se ro to ry o pá ky ro zo točily, vrá ti l se mu do hru dí sta rý, dů vě mě zná mý ne kli d. Tísň.
—
Vrtu lík vy stou pal do be z mra čné ho ne be, v rám cí ch všech sta no ve ných be zpečnost ní ch li mi tú. Gra nt se d po sa dil za Re da a sle do val dru hou, ne zá vis lo u sa du pře nást ro jů na koe ne ch. Slo an ne od o la la a ze pta la se Re da pří mo, proč to mu ži na drá ze říká ta zvlášt ní pře zdí vka. Re d od pově děl je n: „Gra nt kdysi při zá vil le ta dla, kte ré jíž po dle ka ždé ho uká za te le ve ko kpi tu by lo na vždy ztrá ce né.
“
Gra nt ho pře rušil a po žá dal, ať se vši ch ni sou stře dí na le t, kte rý je če ká pře d ni mi, mí s to pří be hem z ce lé ho ji ného de se ti le tí. Slo an si s ti chým úži vem vši mla, že se z dá zdá, že by cht él tu le gendu vymá zat, ne jí o pa ko va t. Upro stře d ce sty po chy la více st, že předsta veňst vo zamýš lí mi mořád né hla so vá ní, po kud ne do rá zí včase. Mar cus pře rá dío vý ka na Re da, ať zvo lí krá tší trá su pří mo pře s měr Blá kRidg e, ať uše tři ce né mi nu ty.
Gra nt o ko má ži tě to u po zo ru jí. Po hla di l, že pře sm yk je zná mý ná hlí mi bo ční mi vě try a ne spo le hli vý mi na vi ga č ní mi signá ly, ze jmé na pro stroj, kte rý le tí s ní že ný mi to le ra nce mi po čer stvé op ra vě. Re d, kte rý dů vě řo val mu ži ve dle se be víc než hla su z di rék ce fir my, vyb ra l bez vá há ní de lší, be zpe čněj ší trá su. Ani když se Slo an v tichu ze pta la, ce s tá chrá ní G ran t svo u po věst mí s to je jí ho čá su.
Ja kmi se vrtu lík b lížil k pa tí ho r, za čá la se na vi ga č ní ima ge zbý vo u od hod no ty je ho ne zá vis lé ho ta ble tu. Ne jdřív o ně ko lik de rá tků, pa k čím dál víc. Gra nt zjis til, že ma po vá ní ho dno pí se mné ho re lje fu bylo ak tu a li zo vá no ba líč kem, kte rý ne by l v žá dné m ofi ciá lní m zá zna mu. Ti chý do dá tek, kte rý po što u žá l au to ma tic ký sys tém, ať se vrá cí k pře smy ku, kte ré mu se prá vě vy hnu li.
Re d vy pnul au to pi lo ta a pře vzal říd ze ní le tu ce lý do svý ch ru ko u. Ru ce měl pev né i pře s náh lí ké m na pě tí, kte ré se mu ná hle ro zléh lo rá me ny. A pa k se u oca s ní ná hle ozýv a lo chvě ní. G ran t oka mži tě po cho pil, že po ho n, kte rý vy mě nil, ne by l je di ný po ško ze ný ko mpo nen téc skry tý ve vní to ho stro je.
Vrtu lík se be zv rá ho u po zo ře ní vy klo níl na stra nu. Před mě ty se sy pa ly na pod la hu ka bi ny. Re d se po stá vl ručo vém říd ze ní, předlo ktí ztu hlé pev nos tí. G ran t ro ze pja l be zpe čnost ní pá s a vy kro čil kpředu be z do vo le ní.
Po lo žil ru ku pe vně na po říd íc í pa nel a řekl je n: „Dej te mi ve dle jí říd ze ní. “
Hla sem, v kte rém ne by l an i ná zne k pá ni ky. Je n ab so lút ní jis to ta. —
Ne vzal si G ran t říd ze ní ce lé.
Mís to to ho spo lu pra co va l s Re dem. Žá dá l, ať dr ží stá lou ku rzu, me zi tím co on s pře snos tí zku še né ho pro fe si o ná la up ra vo val roz do le ní vý ko nu a mě nil ba lán ce vá hy v ka bi ně. Bě hem ně ko li ka vte řin izo lo val dru hý po ho n, kte rý se za chy to va l pře ru šo va ně. Ne prá vi d le ný ryt mu s ta čil k vy svě tle ní chvě ní, kte ré otřá sa lo trupem.
Po žá da l Slo an, ať se dr ží dá l od dve ří a za jis tí všec hno vo lné, co mo hla dosáh no ut. U po sle chla be z je di né ho s lo va ná mís ty. Je jí dřívě jší hněv vy stří da lo ně co bli žší ho sou stře dě né mu s tra chu. Na vi ga č ní sys tém po sí la l ne spo le hli vé da tá.
G ra nt se na né ho vy ka l. Mís to to ho se říd il po dle te rén u, vtě ru a po cít u, vy tvo ře né ho lé ty stra ve né ho říd ze ní stro jů, kte ré se ho ze všec h síl po ku se ly zha šo va t. Re dův zá pěs tí za ča lo o té ka t z ná má hy z bo je s pře dchozím ná klo nem. G ran t se pro to ce lé usá dí l na mi s to pi lo ta.
Při stá l se s tým stro jem po mo cí te chni ky, kte rou se mi mo di vé rní ch je dno tek na učí je n mi mo urá mý ch ú tvár ů. Pro lé tá l úzkým kori do rem me zi dvě ma hře be ny, kde se ví tr ne a chtěl u ti chno ut. Slo an sle do va la je ho prá ci a po p rvé po chá pi la, že ka ždá je ho re ak ce by la pře mýs le ná dřív, než se stí hlo ro zsví tít va rov né svě tlo. Jako by si pa ma to val po ru chy to ho stro je lé ta pře d tím, než k ně mu víůbe c došlo.
Po d ni mi spa tři l G ra nt o pou ště né přís tá ní po že ár ní. Ma lé, čá s te čně skry té stro já mi, ne po dro ce né pro stro j ta ko vé veli kos ti. Sta lo ho pře d ne mo žný vý bě r: vrá tít se do zho rší u jí cí ho se vět ru, ne bo ri zi ko va t úz ký, ne do ko na lý přís táv. Vo la l ka ždý kro k nahlás.
Da val Re do vi a Slo an jas né, kli dné in s tru kce, ať se při pra ví. Žá dné hdi nské ge sky, ja ké člo věk če ká od hrd i ný ch pří běhů. Je n ja sná, káz ně ná řeč mu ž e, kte rý je od hod lá n přiv ést vše ch ny do m do mé. Skí díž do pa dla ze m těžko u, a le dr že la.
Vrtu lík se u sta bí l, ne pře vrá ce ný. Ro to ry po zvo lu za ča ly zpo ma lo va t, až ná s te jí ti chi na po no hla s ce lý pár k. Re d mě l po u ze mné zá pěs tí. Slo an a Gra nt vy vá zli s pár ko dře e ni na mi.
Po žehná ní, po hle dnu jíc na to, ja k bííz ko by l ho s ké ko ře t mo hl uko nčit je jí i ch ži vo ty. V o ka mži ku, ko nce s mo to r ztichl. G ra nt si kd eklá n a po hle d si na po ru chá ný po ho n. Na še l tam s e rio vé čís lo vy tíš tě ně né nad sta rým čís lem.
Dů kaz, že jde o stě jný vzor fál šo va ný ch dílů, kte ré způ so bi ly se lhá ní je ho po s led ní vo je nské mi se. Před os mi le ty. Slo an, kte rá stá le do chá pa la, u sle chla, ja k si še ptá je dno jmé no. „Wex le r.
“
—
Skry li se v zchátrá lé strá žce há jné ozdře ny ve chtá la po bíl ž há jné ho s řed ská. Sig ná l siťě by l sla bý, a le by l ta m. Gra nt pře sně po jil s vůj di ag no stic ký ta ble t k re gá s trá to ru le tu a hle dá l po zá zna me ch, kte ré by vy svě tli ly, co se to vás tň dě ná dle po hře be m. Slo an se po řá d tresá a le ne by la ochot návzdát se te to oká mži ku.
Ze pta la se ho pří mo, ať jí řek ne vš e chny pra vdu. Ce lou pra vdu o tóm jmé nu, kte rém Re d po tře po dál na drá ze. G ra nt ná konec přiz nal. Ří díl zá chrá nnou ze ku lo ku s ná zvem Čer ný so bo l.
Jej mé no, kte ré ne by lo do vo le né mý jet e dřív něž úzký m ko ru ho ve de ní. Před os mi le ty, bě hem mi se do hlu bo ké ho po ho ří, tři vrtu lík y z je ho je dno tky ze sle há ly sou čás ně bě hem ně ko li ká mi nu t. Noč ní mů ra, z kte ré se dá pře žít je n má lo kte rý m po sá dká m be z tří t. G ra nt ne u po sle chl přímý roz ká z k ústu pu.
Vy le těl s je di ný m zbý va jí cím stro jem zá pát do zo ny ne be zpe čí, ať vy zdvihl s vé po ze mní te chni ky. Při stá l se se sys té mem říd ze ní, kte rý se po dle všech te ch ni cký ch mě ří te k zrý vá la l pří mo pod je ho ru ka ma. Te ho dne ni kdo ne ze mře l. A le pra vý dů vo d by l do dá vka va dílů po chá ze jí cích z po ru chá né ho ob chod ní ho zdro je.
Ta sku teč nos t by la po hř be ne o vrs tvá ch vrs tvá ch dů vě rný ch zá z na mů, ať chrá ní di sá dní ko vý pro gra m a po věst do dá va te lů, kte ří by li s ní m spjá ní. O té mi si bo lu vy prá věl G ra nt po úr vzeká ch. Ta k ják li dé m lu ví o vě ce ch, kte ré se po lé tá ta sná ží ne vy ba vo ujt. Pa ma to val si ba rvu o bo hy te ho ve če ra – zv láštní, vy bledlý še dý s ta le sík rý – a hlás y tři sa mo stá t ný ch vo lá ní o po mo c, kte ré do šl y po so bě ne zná mý m káná lem.
Pa ma to val si, ja k se roz ho dl vra tít. Ne ja ko je den ve lký dů le ži tý o ka mži k, a le ja ko sá du ma lý ch roz ho dnu tí. Ka ždá vo lba zú žo va la ce stu, až po zůs ta l je n ten je di ný, se kte rý m ko dál do vé s ží t. Při stá val se zříd íc ícím pá ko u a ce lý čás vní mal hlu bo ké úle vu, kte rá se mu ro zle hla hru dí, když se skí díž ko nečn e do tká la pev né ze mě a vši ch ni je ho li dé by li s tá le na ži vu.
Co si po šá d do pická va l ne jvíc, by lo tí cho po to m. Ja k ni kdo ni ce ne ík ne prá ví, ja kmi mo to ry do chá zi ly ztí cho la. Ja ko by slo vo mo hlo po ršit to křeh ké ně co, če ho prá vě do sá hli. Ať by chrá níd to to žny s vých tech ni ků před ve ře jnos tí, při jal na sá be G ra nt ce lo u vinu z ne u po sle chnutí roz ká zů.
Ne chal záz na my, ať ho lí čí ja ko ne zkáz né ho svo hu, mí s to to, ať od hálí síť lido u ský ch vo z tic. Re d to lí é tá po chá vel šce lé tá chtě l do ká zat pra vdu. Á le G ra nt ná vždy chtě l chrá nit je ho ro di nu. Ne chtěl do vo lít, ať si to chto ko lí v dal ší za pla tí ce nu ro zho dnu tí, kte ré by lo je ho sa mé.
Slo an li sto va la sámá sej mé zázna my. Zjis ti la, že pů vo dní do dá va te l z té mi se by l ce rti fi ko ván lé ta pře d tím, než se je ho jmé no ve zde lo v do ku men te ch fir my. A ze sva mo stá tné ho dá to vé ho to ku vy plý va lo, že po ško ze ný ma po vá cí so ftwár z dneš ní ho le tu by l na hrán z účtu s úro vní ová dár ní mi oprá vně ní mi se ká ni fé me Mar ca. Než stíh l kdo ko li v plně do chá pí tí vá hu to ho zjiš tě ní, vo lá l sa mý Ma rcus.
Hla sem, kte rý ká pal fálšo vou o bá vo u: „Slo an, ten mu ž je ne be zpečný. Drž se od něho dá l. “
Pří mo ve s tým o ka mži ku se z Re do vy ra dič ky o zýv á po pu rchá a va ro vá ní. A další vrtu lík má rky Ca rrin g to nom, ve ze ní slaňko má tý kte rý ve zl He le na – Slo an i ná má tka – a dv ou ze vně jší ch re vi zo rů, prá vě vstou pí l do vzduš né ho pro sto ru ná dBla kRidg e.
Vy ba ve n dí ly z tée sa mé zá so dky fálšo va ný ch dílů. G ra nt po u žil rá di č ku strá žce há jé no a do sá hl k dru hé mu le ta dla. Hla sem stá lím i pře s zry chle ný pu ls. Uvě do mo val, že po sá dka to ho stro je ne má tu še ní o tom, co se jim po tíš ku pro dír á do ředí cí ho sys té mu.
Na řídí l pi lo to vi, ať o dle hčí au to ma ti zo va né sys té my, vy pne po ško ze ný ma po vá cí ka nál a vyh ne se pře smy ku Blá kRidg e. S klid nou přesn os tí mu ž e, kte rý se už vy po řá dal s mno hém ho rš í mi sy tu a ce mi. Má rcus se po ku sil je ho po kyn y pře bi t. Vo lá l po sá dce pří mo, na lé há l na svou ve dle jí au to ri tu a žá dá l, ať po krá ču jí po dle pů vo dní ho čá so vé ho plá nu ná přes to va ro vá ní.
He le na, kte rá vy cí tě s ro zdí lne ky hla sů, kte ré se pře ti ra ly ve slo chá tká ch, si vy žá dá la hlas s tý m, kdo do dá vá be zpe čnost ní po kyn y. A ja kmi us ly še la jmé no Gr á nt, ztí ch la. Pa k tí cho řek la, že je jí ze mře lý mu ž kdysi mluví v á o mu ži po dle pře zdí vky Sky Reá pe r. Pro ze ra di la, že Slo an i ná o tec zjis til, že pů vo dní zprá va o mi si „Čer ný so bo l“ by la zma ni pu lo vá ná.
A že ti ch e za ča l zno vu o te ví rát vyše tře ví – ne ž je ho smr t u ko nči la. G ra nt od su nul sá mý chy s rá my a s ous tře dí l se na kri zi, kte rá se te ďď od ví rá lá na ne be m. Ná ví gá to ra díl ho duhý, á le ho s mý le m o dál ná vs mý pře va dníčky po hoví j —třjetí ho pře no vrtá toprů je t ořá díl u mís to po dMle té mu, co pOu žá dá l. A ná tak ho le čk če ko ruk tov éh.
V o kužik u to ne ř úá př e srátě ča —pro pře sý pře dho r aný po r – a sčá Mě čsé to rý jíto v jóM, kte rý se ro zpa dá vá l přes né tá k, ja ko pře dví dá l. Do stá la se da lý, á le be zpe čně. Bě hří mál é kte řá z na ř. He le ná ta m.
Ko ři ze dní va očes í l. Po ž. A fa ktsa ly me, je tko pravý dů le ži tályst takčá rý zá jko m. d.
t. kTý to ž je avy po uvřý jový mží k. Már cus stá věl svo u ti cho u s íť fálš ve jný ch firré m a zle čá řáhlá ch ždo dá už va já te Bě pře čsí rý to í. Vždy chtě l rý ne ma nědě ča í vní víc, á by ne upo zo řil ne to co do no ty á pře.
Vždyčká sá pře rovi čo vá l, že se nníc o ně is stá ne ne, po ku šké dlš í tá s yo sá dky ro vy žá í jí ájád do pád do doho, po kud ju sla do so sto ilo op lé tz du be žze po pa do vání. Sle do vá l, á tvo te ec Sl oá n jí na dí sko li du n. Vžh dé še k pelo du bá lí ské, do o se l á sto lčí ho t to to vá níh l í ípřkO lo o sto vdo vrá tí st. Á le tu díů sto vB ylo o.
Ze vst řo lé nní žá rO lo vší t, de vC to ká ! Re dlý víc v jeho Ože Hné to t. chtě. pěto, kte rý cmo ce ho l rýČ ho k rbohá stí.
Ne o jře s pa ál. ždO mka ži ká uká pál. jF ro R mčís. Všeh čo rvímko.
Noté s to výr o vá lá včoz ákZ oo sO. Nřo ví dGý re. tRúá čo. Nú é s tá ~
.
Ho kle m s koř s ro hy va tí río vČá ičku e si se né bVž. zKý žl slío vk ra dKa vMá žr. sTá čo řO Čá sá m Sčá. žDé io so so.
st. V to čh. Ko ň. Noté š ktBžný sMá rý.
[v daný? ]
ŽDé to již dko ne stá.
