Voják James se probudil s ostrým bodnutím v rameni. Měl sotva dvacet let, ale únava v jeho modrých očích patřila muži o mnoho staršímu. Vzpomněl si na svištění šípu, který zasáhl vojáka před ním, a na tupý zvuk, když tělo dopadlo do prachu. Pak už jen tma.
Když otevřel oči, nad ním se skláněla dívka s dlouhými černými copy. Její tvář s vysokými lícními kostmi byla klidná, ale oči měla vážné. Držela nůž, a na okamžik si myslel, že je to jeho konec. Místo toho mu podala teplý vývar, který chutnal po neznámých kořenech, a hořký nápoj, po němž upadl zpět do spánku.
Střídaly se dny a noci, probouzení do stínů jeskyně a krmení cizíma rukama. Dívka se jmenovala Viacahchpy a byla z kmene, proti kterému měl James bojovat. Její bratři padli rukou jeho jednotky. Když ji viděl ošetřovat vlastní rány po nárazu kamene, pochopil, že ho nezachránila náhodou.
Skrývala nepřítele. Riskovala pro něj všechno, a on jí za to mohl nabídnout jen vlastní život. Jedné noci do ticha pronikl pronikavý tón polnice. Seržant Harvey, krvelačný a posedlý pomstou, vedl útok do údolí.
James věděl, že návrat do pevnosti by znamenal vojenský soud za dezerci. Ale nechat Viacahchpy a její lid napospas Harveymu znamenalo jistou smrt. Postavil se před radu starších a navrhl plán, který se zdál šílený: rozdělit vlastní síly, nalákat Harveyho do kopců, zatímco ženy a děti uniknou skrytou stezkou na východ. Viacahchpy se postavila proti němu.
„Říkáš, že nás chceš zachránit, ale vedeš nás do pasti,“ řekla a oči jí planuly hněvem i strachem. James jí odpověděl klidně: „Věř mi. Ne proto, že jsem tvůj nepřítel, ale proto, že jsem ti dlužím život. “
Noc pak byla plná pohybu a šepotu.
James vzal pět mužů a vedl Harveyho jednotku na divokou honičku do skalnatých kaňonů. Když se konečně obklíčen a vyčerpaný postavil před Harveyho, viděl v jeho očích touhu po krvi. „Vezmi mě zpět do pevnosti a postav mě před soud,“ řekl James a jeho hlas se nechvěl. Harvey užuž stiskl spoušť, ale vtom do světla ohňů vjela nová skupina jezdců.
„Desátníku Jamesi, jste zatčen,“ ozval se velitelův hlas. „A budete eskortován zpět k vojenskému soudu. “
James se ohlédl na Viacahchpy, která stála ve stínu skal. Její pohled byl těžký jako kámen.
Pak ho ovinula lana a on nechal své nohy nést ho vstříc pevnosti, kde na něj čekal soud. Ale ve tmě, za zvuku dusot kopyt, slyšel jedno jediné slovo, které mu Viacahchpy pošeptala, když ho odváděli. Slovo, které změnilo všechno, co si myslel, že ví o nepříteli, o lásce i o vlastní vině.
