Stála jsem před jeho kanceláří a plakala tak tiše, že jsem skoro nedýchala. Babičku chtěli přestěhovat na uzavřené oddělení, které jsem si nemohla dovolit, a já neměla nikoho, kdo by mi pomohl….
Dveře se otevřely a Mara zvedla hlavu. Stál tam Daario Bellante v černé košili s vyhrnutými rukávy, předloktí posetá jizvami, tmavé oči upřené na ni s výrazem, který nedokázala přečíst. Rok a půl kolem tohoto muže uklízela, a nikdy se na ni přímo nepodíval. Teď se díval. Díval se, jako by právě zaslechl něco, co … Read more