Pracovala jsem jako servírka a za cokoli jsem byla ráda. Uklízela jsem rozbitou skleničku pod stolem, když se ke mně jeho muž naklonil: „Ať si nepořežeš ty hezký ručičky.” Ztuhla jsem, ale pak se…
Šumění espressa se vinulo tmou baru jako had. Bylo to jedno z těch míst, kde měl každý zvuk cenu, kde i cinkání kostek ledu ve sklenici působilo draze. Pohybovala jsem se tím světem jako přízrak, tichý stín v černé uniformě, který plní malá přání hostů, než je vůbec stihnou vyslovit. Dva týdny jsem byla Neviditelná. … Read more