Jana si zastrkovala ruce do rukávů kabátu a dívala se na Petra, který jí vyprávěl o souvězdích. Byla první z rodiny, kdo odjel studovat do velkého města, a on jí tehdy připadal jako někdo, kdo ví, kam jde. Dokončil právnickou fakultu, nastoupil do advokátní kanceláře a všechno vypadalo, že jejich život bude přesně takový, jak si ho představovala. Pak se všechno vrátilo do starých kolejí.
Večer přišel domů a jako obvykle se brzy zadíval do telefonu. Jana odešla do kuchyně, uklidila léky, připravila Aničce pití a večer ji uložila do postele. Teprve potom se vrátila do pokoje. Ráno vstala, oblékala Aničku, chystala snídani, chodila do práce a večer dávala dceru spát.
Chodila do práce dřív než ostatní, vařila si kávu do termosky a postupně procházela jednu složku za druhou. Petr mezitím opustil původní advokátní kancelář a nastoupil do větší společnosti. Když mu zavolali, nechal práci být a okamžitě jel do nemocnice. Jana si syna vzala do náruče a posadila si ho na klín.
Do té chvíle se samozřejmě nic podobného neřešilo. Večer přišel Petr domů a jako obvykle se brzy zadíval do telefonu. Jana se podívala do dětského pokoje, kde spala Anička. Když něco kupovali do domácnosti, zajímalo ho, zda to vydrží a jestli to skutečně potřebují.
Do přecíně vyšel Martin s utěrkou přehozenou přes rameno. Jana přišla do obývacího pokoje a Petr ji následoval. Jana se posadila do křesla a ukázala mu na pohovku. Martin do hovoru nevstupoval.
Dveře do kuchyně nechal otevřené. Syn roste, brzy půjde do školky. „Tati, my už se připravujeme do školy,” řekla Anička. Mluvila o škole, do které měla brzy nastoupit.
Ke konci večeře se Anička zeptala, zda smí odejít do pokojíčku. Jana doprovodila Petra do předsíně. A ráno šla znovu do práce. Jakmile mu zavolali, nechal práci být a okamžitě jel do nemocnice.
Jana si položila ruce do klína. Martin do té chvíle nepromluvil. Teď se mu dívala přímo do očí. Pak udělal několik malých kroků do pokoje.
K Petrovi kdysi vstupovala do manželství s romantickou představou, jak jejich život bude vypadat. Ráno vstala, odvedla tě a šla do práce. Občas si zavolali přímo, aniž by do domlouvání zatahovali Janu. Ty už dávno nepatřily do jejího života.
A místo dlouhého rozhovoru o vztahu otce a syna následovalo 20 minut nad součástkami rozloženými na stole. Ve vaší pozici je dobré vědět, s kým není rozumné se dostávat do konfliktu. Několik dívek je přestalo zvát do společných rozhovorů. Až když Anička sama přišla do kuchyně, Jana si k ní sedla.
Jedna cesta se rodině zapsala do paměti zvlášť. Jinde je vzal do muzea. Anička mezitím dospěla do 17 let. Matěj se přihlásil do náročné krajské soutěže v programování.
Celá rodina na víkend vyjela do přírody. „Do té soutěže nejdeš dokazovat, že máš nějakou cenu,” řekl. Do krajské soutěže nakonec nastoupil. Do širokého rodinného obrazu patřila i Lucie, respektive její a Petrův syn.
Nastoupila do perspektivního designérského studia a vedle běžné práce rozvíjela vlastní kreativní projekty. Když byla mladší a zůstala s dětmi sama, chodila do práce. Ale odpustit člověku ještě neznamená vrátit se do vztahu, který už nefungoval. Někdy nemá smysl lepit všechno přesně do původního tvaru.
Člověk může nějakou dobu žít sám a dát si život zase do pořádku. Většinu dní se soustředila jen na to, aby všechno zvládla do večera. Pak ji vrátila do Alba. Později pro další hosty, kteří do široké rodiny přirozeně přibývali.
Že může odejít a později se prostě vrátit do stejného života.
