Moje máma v devět večer zavřela mé dvacetileté dceři dveře před nosem a nechala ji dvě hodiny stát v dešti s tím, že už u ní nebydlí. Když jsem pro ni přijela, třásla se zimou a plakala: „Babička…
Telefon zazvonil, když jsem se skláněla nad posledním půdorysem. Únorové úterý, něco po deváté večer, venku pršelo tak, že kapky bubnovaly i přes zavřená plastová okna našeho vinohradského bytu. Mobil ležel vedle hrnku s vychladlým čajem. Když se rozsvítila obrazovka a já uviděla jméno Iza, něco se mi sevřelo v hrudi. V tuhle dobu mi … Read more