„Ty nejsi jen kuchařka,“ řekl tiše a jeho tmavé oči mě svlékaly do morku kostí. „Jsi moje.“ Tenhle muž byl šéfem jakuzy a já, osmnáctiletá holka, která se u něj jen živila vařením, jsem zrovna…
Vůně česneku a bazalky byla jako štít. Tady, v dokonale čisté kuchyni tokijského sídla Kenschina Tanaky, si Naomi mohla namlouvat, že je někde jinde, kdekoli jinde. Teplo z plotny se šesti hořáky jí bylo důvěrně známé, rytmické sekání nože meditací. Pohybovala se s úsporností, kterou jí dala léta v kuchyních mnohem skromnějších, než byla tahle … Read more