„Žena bez věna prostě nemůže čekat příliš mnoho.” Ta věta mi zněla v hlavě, když jsem stála před prasklým zrcadlem ve svém podkrovním pokoji a dívala se na odraz rozdělený na dvě poloviny. Bylo to…
Slova jí doznívala v hlavě ještě dlouho poté, co je delfín vyslovila. Byla pronesena lehce, skoro mimochodem, s úsměvem, který se tvářil jako laskavost. Ale uvnitř byla ostrá jako břitva. „Nejdřív smích, pak slova,” říkávala si Vivien, když večer ulehala. Ale dnes ráno jí ta slova nedala spát. Stála před prasklým zrcadlem ve svém podkrovním … Read more